Blog

Jsou bez nadsázky fenoménem současnosti. K potkání jsou na silnicích, cyklostezkách podél řek či v horských oblastech. Jimi vyluzovaný zvuk uslyšíte prostě všude tam, kam se dá na kole dojet. I přes odmítavé postoje některých „pravých“ cyklistů, tenhle trend platí po celém světě. A to je dobře. Elektrokola učinila radost z jízdy dostupnější. Díky nim ji mohou zažívat i lidé, kteří by jinak na klasický velociped usednout nemohli. Navíc, i na tomhle bicyklu musíte občas šlápnout, držet rovnováhu, zatáčet, a tak dále. Jedinci starší nebo zdravotně nějak omezení tak dělají v důsledku dobře i své kondici, což se jistě počítá.

S rostoucí poptávkou úměrně bobtná i nabídka. Na trhu lze sehnat zboží od výrobců nejen zahraničních. Dle svých představ a dispozic si tak může vybrat každý. Členění těchto „napůl šlapadel“ v základu rozlišuje terén, do kterého vyjedete. Samozřejmě zůstává i rozdělení dle pohlaví, nicméně prodávány jsou i stroje v kategorii „unisex“. Dalším rozlišovacím znakem je umístění elektromotoru a akumulátoru. Baterie jsou umísťovány buď do rámu, namísto lahve na pití, či do nosiče. U typů sportovněji laděných bývá lepší variantou usazení baterie v rámu. Těžiště je tak více rozprostřeno, na rozdíl v případě akumulátoru „nosičového“. Toto situování pak využívají spíše bicykly v kategorii „městských“. Obdobně je řešena i lokalizace motoru. Rozeznáváme středový nebo umístěný v náboji zadního kola.

Základní rozdělení elektrokol dle využití:

• Horské
Zpravidla do cílového členitějšího terénu musíte dojet po běžné komunikaci. Tyto výrobky to zvládají s přehledem. Jsou jakýmisi univerzály, nezaleknou se ani lesní pěšiny.
• Trekové
V ulicích a na cyklostezkách je tento druh jako doma. K tomu ale i na polní cestě nebo jiném, mírně obtížnějším terénu.
• Krosové
Blízcí příbuzní „treků“. Osazení širšími plášti, sportovnější vzhled, absence blatníků. Tak chápeme správného „krose“.
• Městské
Pokud jedete nakoupit do obchodu na druhé straně města či na návštěvu ke snaše nebydlící za lesem, je pro Vás městské elektrokolo to pravé ořechové. Koneckonců, třeba těsto na ořechový závin můžete v klidu převést v košíku, jež bývá jeho nedílnou součástí.

Jsou bez nadsázky fenoménem současnosti. K potkání jsou na silnicích, cyklostezkách podél řek či v horských oblastech. Jimi vyluzovaný zvuk uslyšíte prostě všude tam, kam se dá na kole dojet. I přes odmítavé postoje některých „pravých“ cyklistů, tenhle trend platí po celém světě. A to je dobře. Elektrokola učinila radost z jízdy dostupnější. Díky nim ji mohou zažívat i lidé, kteří by jinak na klasický velociped usednout nemohli. Navíc, i na tomhle bicyklu musíte občas šlápnout, držet rovnováhu, zatáčet, a tak dále. Jedinci starší nebo zdravotně nějak omezení tak dělají v důsledku dobře i své kondici, což se jistě počítá.

S rostoucí poptávkou úměrně bobtná i nabídka. Na trhu lze sehnat zboží od výrobců nejen zahraničních. Dle svých představ a dispozic si tak může vybrat každý. Členění těchto „napůl šlapadel“ v základu rozlišuje terén, do kterého vyjedete. Samozřejmě zůstává i rozdělení dle pohlaví, nicméně prodávány jsou i stroje v kategorii „unisex“. Dalším rozlišovacím znakem je umístění elektromotoru a akumulátoru. Baterie jsou umísťovány buď do rámu, namísto lahve na pití, či do nosiče. U typů sportovněji laděných bývá lepší variantou usazení baterie v rámu. Těžiště je tak více rozprostřeno, na rozdíl v případě akumulátoru „nosičového“. Toto situování pak využívají spíše bicykly v kategorii „městských“. Obdobně je řešena i lokalizace motoru. Rozeznáváme středový nebo umístěný v náboji zadního kola.

Základní rozdělení elektrokol dle využití:

• Horské
Zpravidla do cílového členitějšího terénu musíte dojet po běžné komunikaci. Tyto výrobky to zvládají s přehledem. Jsou jakýmisi univerzály, nezaleknou se ani lesní pěšiny.
• Trekové
V ulicích a na cyklostezkách je tento druh jako doma. K tomu ale i na polní cestě nebo jiném, mírně obtížnějším terénu.
• Krosové
Blízcí příbuzní „treků“. Osazení širšími plášti, sportovnější vzhled, absence blatníků. Tak chápeme správného „krose“.
• Městské
Pokud jedete nakoupit do obchodu na druhé straně města či na návštěvu ke snaše nebydlící za lesem, je pro Vás městské elektrokolo to pravé ořechové. Koneckonců, třeba těsto na ořechový závin můžete v klidu převést v košíku, jež bývá jeho nedílnou součástí.

Jsou bez nadsázky fenoménem současnosti. K potkání jsou na silnicích, cyklostezkách podél řek či v horských oblastech. Jimi vyluzovaný zvuk uslyšíte prostě všude tam, kam se dá na kole dojet. I přes odmítavé postoje některých „pravých“ cyklistů, tenhle trend platí po celém světě. A to je dobře. Elektrokola učinila radost z jízdy dostupnější. Díky nim ji mohou zažívat i lidé, kteří by jinak na klasický velociped usednout nemohli. Navíc, i na tomhle bicyklu musíte občas šlápnout, držet rovnováhu, zatáčet, a tak dále. Jedinci starší nebo zdravotně nějak omezení tak dělají v důsledku dobře i své kondici, což se jistě počítá.

S rostoucí poptávkou úměrně bobtná i nabídka. Na trhu lze sehnat zboží od výrobců nejen zahraničních. Dle svých představ a dispozic si tak může vybrat každý. Členění těchto „napůl šlapadel“ v základu rozlišuje terén, do kterého vyjedete. Samozřejmě zůstává i rozdělení dle pohlaví, nicméně prodávány jsou i stroje v kategorii „unisex“. Dalším rozlišovacím znakem je umístění elektromotoru a akumulátoru. Baterie jsou umísťovány buď do rámu, namísto lahve na pití, či do nosiče. U typů sportovněji laděných bývá lepší variantou usazení baterie v rámu. Těžiště je tak více rozprostřeno, na rozdíl v případě akumulátoru „nosičového“. Toto situování pak využívají spíše bicykly v kategorii „městských“. Obdobně je řešena i lokalizace motoru. Rozeznáváme středový nebo umístěný v náboji zadního kola.

Základní rozdělení elektrokol dle využití:

• Horské
Zpravidla do cílového členitějšího terénu musíte dojet po běžné komunikaci. Tyto výrobky to zvládají s přehledem. Jsou jakýmisi univerzály, nezaleknou se ani lesní pěšiny.
• Trekové
V ulicích a na cyklostezkách je tento druh jako doma. K tomu ale i na polní cestě nebo jiném, mírně obtížnějším terénu.
• Krosové
Blízcí příbuzní „treků“. Osazení širšími plášti, sportovnější vzhled, absence blatníků. Tak chápeme správného „krose“.
• Městské
Pokud jedete nakoupit do obchodu na druhé straně města či na návštěvu ke snaše nebydlící za lesem, je pro Vás městské elektrokolo to pravé ořechové. Koneckonců, třeba těsto na ořechový závin můžete v klidu převést v košíku, jež bývá jeho nedílnou součástí.

Jsou bez nadsázky fenoménem současnosti. K potkání jsou na silnicích, cyklostezkách podél řek či v horských oblastech. Jimi vyluzovaný zvuk uslyšíte prostě všude tam, kam se dá na kole dojet. I přes odmítavé postoje některých „pravých“ cyklistů, tenhle trend platí po celém světě. A to je dobře. Elektrokola učinila radost z jízdy dostupnější. Díky nim ji mohou zažívat i lidé, kteří by jinak na klasický velociped usednout nemohli. Navíc, i na tomhle bicyklu musíte občas šlápnout, držet rovnováhu, zatáčet, a tak dále. Jedinci starší nebo zdravotně nějak omezení tak dělají v důsledku dobře i své kondici, což se jistě počítá.

S rostoucí poptávkou úměrně bobtná i nabídka. Na trhu lze sehnat zboží od výrobců nejen zahraničních. Dle svých představ a dispozic si tak může vybrat každý. Členění těchto „napůl šlapadel“ v základu rozlišuje terén, do kterého vyjedete. Samozřejmě zůstává i rozdělení dle pohlaví, nicméně prodávány jsou i stroje v kategorii „unisex“. Dalším rozlišovacím znakem je umístění elektromotoru a akumulátoru. Baterie jsou umísťovány buď do rámu, namísto lahve na pití, či do nosiče. U typů sportovněji laděných bývá lepší variantou usazení baterie v rámu. Těžiště je tak více rozprostřeno, na rozdíl v případě akumulátoru „nosičového“. Toto situování pak využívají spíše bicykly v kategorii „městských“. Obdobně je řešena i lokalizace motoru. Rozeznáváme středový nebo umístěný v náboji zadního kola.

Základní rozdělení elektrokol dle využití:

• Horské
Zpravidla do cílového členitějšího terénu musíte dojet po běžné komunikaci. Tyto výrobky to zvládají s přehledem. Jsou jakýmisi univerzály, nezaleknou se ani lesní pěšiny.
• Trekové
V ulicích a na cyklostezkách je tento druh jako doma. K tomu ale i na polní cestě nebo jiném, mírně obtížnějším terénu.
• Krosové
Blízcí příbuzní „treků“. Osazení širšími plášti, sportovnější vzhled, absence blatníků. Tak chápeme správného „krose“.
• Městské
Pokud jedete nakoupit do obchodu na druhé straně města či na návštěvu ke snaše nebydlící za lesem, je pro Vás městské elektrokolo to pravé ořechové. Koneckonců, třeba těsto na ořechový závin můžete v klidu převést v košíku, jež bývá jeho nedílnou součástí.

Při nákupu potravin pro sebe a své blízké se snažíme vybírat to nejkvalitnější a v rámci možností nejzdravější výrobky a neutratit při tom celou výplatu. Čím se ale řídit? V dnešní době, kdy je na trhu široká nabídka není výběr potravin zrovna lehká volba. Mnoho lidí si myslí, že známá značka je zárukou kvality. Jiní se nechají přesvědčit reklamou propagující chuť a kvalitu potraviny. A je více taktik, podle kterých vybírat.

Nejnižší cena
Vybírat vždy to nejlevnější není zrovna nejlepší taktika. Znatelný pokles kvality spolu s cenou často také znamená, že už prvotní suroviny nebyly zrovna nejkvalitnější. Asi nejznatelněji lze toto pozorovat u masných výrobků, mléčných výrobků a některých cukrovinek.
Drahá a známá značka
Ani řídit se pravým opakem nemusí být výhodné. Je spousta výrobků, které se svou kvalitou rovnají levnější neznačkové variantě a jediné, za co si připlácíme, je nalepená značka. Tyto známé značky nemusí být vůbec kvalitní co se surovin týče, jak by se podle ceny mohlo zdát. Pádným argumentem je, že mohou být chutnější. Ne vždy to je však pravdou a před tím, než se rozhodneme pro nejchutnější sušenku, bychom si měli vyzkoušet více různých značek.

Reklamy doporučují
Snad není nutno dlouze zdůrazňovat, že reklamy nejsou důvěryhodným zdrojem informací. Navíc v nich prodejci využívají různé psychologické triky, lákavé barvy a hezké obaly. Takto kvalitní výrobek opravdu nepoznáme.
Čtení etiket
Přestože to může být někdy únavné, je právě čtení etiket způsobem, jak nejlépe poznat kvalitní výrobek a přiřadit mu cenu, kterou bychom za něj byli ochotni zaplatit. Jen tak se dozvíme, zda je čokoláda skutečně z kakaa, kolik jahodová marmeláda obsahuje jahod, či zda se jedná o džus nebo jen ochucenou vodu. Dozvíme se také o obsahu případných Eček, potenciálně nezdravých látek a množství kalorií. Některé produkty na sobě také mývají různé certifikáty a údaje o místě výroby a původu surovin, takže pokud se chcete chovat zodpovědněji k životnímu prostředí, můžete vybírat výrobky podporující trvale udržitelný rozvoj. Časem také zjistíte, že ty nejkvalitnější, nejzdravější a nejekologičtější potraviny nemusí být ani ty nejdražší, za což vám vaše peněženka také poděkuje. Takže si příště udělejte pár vteřin času a etikety si přečtěte. Vyplatí se to.

Při nákupu potravin pro sebe a své blízké se snažíme vybírat to nejkvalitnější a v rámci možností nejzdravější výrobky a neutratit při tom celou výplatu. Čím se ale řídit? V dnešní době, kdy je na trhu široká nabídka není výběr potravin zrovna lehká volba. Mnoho lidí si myslí, že známá značka je zárukou kvality. Jiní se nechají přesvědčit reklamou propagující chuť a kvalitu potraviny. A je více taktik, podle kterých vybírat.

Nejnižší cena
Vybírat vždy to nejlevnější není zrovna nejlepší taktika. Znatelný pokles kvality spolu s cenou často také znamená, že už prvotní suroviny nebyly zrovna nejkvalitnější. Asi nejznatelněji lze toto pozorovat u masných výrobků, mléčných výrobků a některých cukrovinek.
Drahá a známá značka
Ani řídit se pravým opakem nemusí být výhodné. Je spousta výrobků, které se svou kvalitou rovnají levnější neznačkové variantě a jediné, za co si připlácíme, je nalepená značka. Tyto známé značky nemusí být vůbec kvalitní co se surovin týče, jak by se podle ceny mohlo zdát. Pádným argumentem je, že mohou být chutnější. Ne vždy to je však pravdou a před tím, než se rozhodneme pro nejchutnější sušenku, bychom si měli vyzkoušet více různých značek.

Reklamy doporučují
Snad není nutno dlouze zdůrazňovat, že reklamy nejsou důvěryhodným zdrojem informací. Navíc v nich prodejci využívají různé psychologické triky, lákavé barvy a hezké obaly. Takto kvalitní výrobek opravdu nepoznáme.
Čtení etiket
Přestože to může být někdy únavné, je právě čtení etiket způsobem, jak nejlépe poznat kvalitní výrobek a přiřadit mu cenu, kterou bychom za něj byli ochotni zaplatit. Jen tak se dozvíme, zda je čokoláda skutečně z kakaa, kolik jahodová marmeláda obsahuje jahod, či zda se jedná o džus nebo jen ochucenou vodu. Dozvíme se také o obsahu případných Eček, potenciálně nezdravých látek a množství kalorií. Některé produkty na sobě také mývají různé certifikáty a údaje o místě výroby a původu surovin, takže pokud se chcete chovat zodpovědněji k životnímu prostředí, můžete vybírat výrobky podporující trvale udržitelný rozvoj. Časem také zjistíte, že ty nejkvalitnější, nejzdravější a nejekologičtější potraviny nemusí být ani ty nejdražší, za což vám vaše peněženka také poděkuje. Takže si příště udělejte pár vteřin času a etikety si přečtěte. Vyplatí se to.

Při nákupu potravin pro sebe a své blízké se snažíme vybírat to nejkvalitnější a v rámci možností nejzdravější výrobky a neutratit při tom celou výplatu. Čím se ale řídit? V dnešní době, kdy je na trhu široká nabídka není výběr potravin zrovna lehká volba. Mnoho lidí si myslí, že známá značka je zárukou kvality. Jiní se nechají přesvědčit reklamou propagující chuť a kvalitu potraviny. A je více taktik, podle kterých vybírat.

Nejnižší cena
Vybírat vždy to nejlevnější není zrovna nejlepší taktika. Znatelný pokles kvality spolu s cenou často také znamená, že už prvotní suroviny nebyly zrovna nejkvalitnější. Asi nejznatelněji lze toto pozorovat u masných výrobků, mléčných výrobků a některých cukrovinek.
Drahá a známá značka
Ani řídit se pravým opakem nemusí být výhodné. Je spousta výrobků, které se svou kvalitou rovnají levnější neznačkové variantě a jediné, za co si připlácíme, je nalepená značka. Tyto známé značky nemusí být vůbec kvalitní co se surovin týče, jak by se podle ceny mohlo zdát. Pádným argumentem je, že mohou být chutnější. Ne vždy to je však pravdou a před tím, než se rozhodneme pro nejchutnější sušenku, bychom si měli vyzkoušet více různých značek.

Reklamy doporučují
Snad není nutno dlouze zdůrazňovat, že reklamy nejsou důvěryhodným zdrojem informací. Navíc v nich prodejci využívají různé psychologické triky, lákavé barvy a hezké obaly. Takto kvalitní výrobek opravdu nepoznáme.
Čtení etiket
Přestože to může být někdy únavné, je právě čtení etiket způsobem, jak nejlépe poznat kvalitní výrobek a přiřadit mu cenu, kterou bychom za něj byli ochotni zaplatit. Jen tak se dozvíme, zda je čokoláda skutečně z kakaa, kolik jahodová marmeláda obsahuje jahod, či zda se jedná o džus nebo jen ochucenou vodu. Dozvíme se také o obsahu případných Eček, potenciálně nezdravých látek a množství kalorií. Některé produkty na sobě také mývají různé certifikáty a údaje o místě výroby a původu surovin, takže pokud se chcete chovat zodpovědněji k životnímu prostředí, můžete vybírat výrobky podporující trvale udržitelný rozvoj. Časem také zjistíte, že ty nejkvalitnější, nejzdravější a nejekologičtější potraviny nemusí být ani ty nejdražší, za což vám vaše peněženka také poděkuje. Takže si příště udělejte pár vteřin času a etikety si přečtěte. Vyplatí se to.

Při nákupu potravin pro sebe a své blízké se snažíme vybírat to nejkvalitnější a v rámci možností nejzdravější výrobky a neutratit při tom celou výplatu. Čím se ale řídit? V dnešní době, kdy je na trhu široká nabídka není výběr potravin zrovna lehká volba. Mnoho lidí si myslí, že známá značka je zárukou kvality. Jiní se nechají přesvědčit reklamou propagující chuť a kvalitu potraviny. A je více taktik, podle kterých vybírat.

Nejnižší cena
Vybírat vždy to nejlevnější není zrovna nejlepší taktika. Znatelný pokles kvality spolu s cenou často také znamená, že už prvotní suroviny nebyly zrovna nejkvalitnější. Asi nejznatelněji lze toto pozorovat u masných výrobků, mléčných výrobků a některých cukrovinek.
Drahá a známá značka
Ani řídit se pravým opakem nemusí být výhodné. Je spousta výrobků, které se svou kvalitou rovnají levnější neznačkové variantě a jediné, za co si připlácíme, je nalepená značka. Tyto známé značky nemusí být vůbec kvalitní co se surovin týče, jak by se podle ceny mohlo zdát. Pádným argumentem je, že mohou být chutnější. Ne vždy to je však pravdou a před tím, než se rozhodneme pro nejchutnější sušenku, bychom si měli vyzkoušet více různých značek.

Reklamy doporučují
Snad není nutno dlouze zdůrazňovat, že reklamy nejsou důvěryhodným zdrojem informací. Navíc v nich prodejci využívají různé psychologické triky, lákavé barvy a hezké obaly. Takto kvalitní výrobek opravdu nepoznáme.
Čtení etiket
Přestože to může být někdy únavné, je právě čtení etiket způsobem, jak nejlépe poznat kvalitní výrobek a přiřadit mu cenu, kterou bychom za něj byli ochotni zaplatit. Jen tak se dozvíme, zda je čokoláda skutečně z kakaa, kolik jahodová marmeláda obsahuje jahod, či zda se jedná o džus nebo jen ochucenou vodu. Dozvíme se také o obsahu případných Eček, potenciálně nezdravých látek a množství kalorií. Některé produkty na sobě také mývají různé certifikáty a údaje o místě výroby a původu surovin, takže pokud se chcete chovat zodpovědněji k životnímu prostředí, můžete vybírat výrobky podporující trvale udržitelný rozvoj. Časem také zjistíte, že ty nejkvalitnější, nejzdravější a nejekologičtější potraviny nemusí být ani ty nejdražší, za což vám vaše peněženka také poděkuje. Takže si příště udělejte pár vteřin času a etikety si přečtěte. Vyplatí se to.

Při nákupu potravin pro sebe a své blízké se snažíme vybírat to nejkvalitnější a v rámci možností nejzdravější výrobky a neutratit při tom celou výplatu. Čím se ale řídit? V dnešní době, kdy je na trhu široká nabídka není výběr potravin zrovna lehká volba. Mnoho lidí si myslí, že známá značka je zárukou kvality. Jiní se nechají přesvědčit reklamou propagující chuť a kvalitu potraviny. A je více taktik, podle kterých vybírat.

Nejnižší cena
Vybírat vždy to nejlevnější není zrovna nejlepší taktika. Znatelný pokles kvality spolu s cenou často také znamená, že už prvotní suroviny nebyly zrovna nejkvalitnější. Asi nejznatelněji lze toto pozorovat u masných výrobků, mléčných výrobků a některých cukrovinek.
Drahá a známá značka
Ani řídit se pravým opakem nemusí být výhodné. Je spousta výrobků, které se svou kvalitou rovnají levnější neznačkové variantě a jediné, za co si připlácíme, je nalepená značka. Tyto známé značky nemusí být vůbec kvalitní co se surovin týče, jak by se podle ceny mohlo zdát. Pádným argumentem je, že mohou být chutnější. Ne vždy to je však pravdou a před tím, než se rozhodneme pro nejchutnější sušenku, bychom si měli vyzkoušet více různých značek.

Reklamy doporučují
Snad není nutno dlouze zdůrazňovat, že reklamy nejsou důvěryhodným zdrojem informací. Navíc v nich prodejci využívají různé psychologické triky, lákavé barvy a hezké obaly. Takto kvalitní výrobek opravdu nepoznáme.
Čtení etiket
Přestože to může být někdy únavné, je právě čtení etiket způsobem, jak nejlépe poznat kvalitní výrobek a přiřadit mu cenu, kterou bychom za něj byli ochotni zaplatit. Jen tak se dozvíme, zda je čokoláda skutečně z kakaa, kolik jahodová marmeláda obsahuje jahod, či zda se jedná o džus nebo jen ochucenou vodu. Dozvíme se také o obsahu případných Eček, potenciálně nezdravých látek a množství kalorií. Některé produkty na sobě také mývají různé certifikáty a údaje o místě výroby a původu surovin, takže pokud se chcete chovat zodpovědněji k životnímu prostředí, můžete vybírat výrobky podporující trvale udržitelný rozvoj. Časem také zjistíte, že ty nejkvalitnější, nejzdravější a nejekologičtější potraviny nemusí být ani ty nejdražší, za což vám vaše peněženka také poděkuje. Takže si příště udělejte pár vteřin času a etikety si přečtěte. Vyplatí se to.

Při nákupu potravin pro sebe a své blízké se snažíme vybírat to nejkvalitnější a v rámci možností nejzdravější výrobky a neutratit při tom celou výplatu. Čím se ale řídit? V dnešní době, kdy je na trhu široká nabídka není výběr potravin zrovna lehká volba. Mnoho lidí si myslí, že známá značka je zárukou kvality. Jiní se nechají přesvědčit reklamou propagující chuť a kvalitu potraviny. A je více taktik, podle kterých vybírat.

Nejnižší cena
Vybírat vždy to nejlevnější není zrovna nejlepší taktika. Znatelný pokles kvality spolu s cenou často také znamená, že už prvotní suroviny nebyly zrovna nejkvalitnější. Asi nejznatelněji lze toto pozorovat u masných výrobků, mléčných výrobků a některých cukrovinek.
Drahá a známá značka
Ani řídit se pravým opakem nemusí být výhodné. Je spousta výrobků, které se svou kvalitou rovnají levnější neznačkové variantě a jediné, za co si připlácíme, je nalepená značka. Tyto známé značky nemusí být vůbec kvalitní co se surovin týče, jak by se podle ceny mohlo zdát. Pádným argumentem je, že mohou být chutnější. Ne vždy to je však pravdou a před tím, než se rozhodneme pro nejchutnější sušenku, bychom si měli vyzkoušet více různých značek.

Reklamy doporučují
Snad není nutno dlouze zdůrazňovat, že reklamy nejsou důvěryhodným zdrojem informací. Navíc v nich prodejci využívají různé psychologické triky, lákavé barvy a hezké obaly. Takto kvalitní výrobek opravdu nepoznáme.
Čtení etiket
Přestože to může být někdy únavné, je právě čtení etiket způsobem, jak nejlépe poznat kvalitní výrobek a přiřadit mu cenu, kterou bychom za něj byli ochotni zaplatit. Jen tak se dozvíme, zda je čokoláda skutečně z kakaa, kolik jahodová marmeláda obsahuje jahod, či zda se jedná o džus nebo jen ochucenou vodu. Dozvíme se také o obsahu případných Eček, potenciálně nezdravých látek a množství kalorií. Některé produkty na sobě také mývají různé certifikáty a údaje o místě výroby a původu surovin, takže pokud se chcete chovat zodpovědněji k životnímu prostředí, můžete vybírat výrobky podporující trvale udržitelný rozvoj. Časem také zjistíte, že ty nejkvalitnější, nejzdravější a nejekologičtější potraviny nemusí být ani ty nejdražší, za což vám vaše peněženka také poděkuje. Takže si příště udělejte pár vteřin času a etikety si přečtěte. Vyplatí se to.