Asi každý již někdy slyšel o termální kameře, zkráceně termokameře. Používá se koneckonců v mnoha nejrůznějších filmech a seriálech, obvykle toho akčnějšího ražení. Na nich například hlavní hrdina i v neprostupné džungli za noci vidí, zda se k němu někdo neblíží. Ale fungují tak skutečně?
Abychom si mohli na tuto otázku odpovědět, je třeba si nejprve říci, jak měření termokamerou vlastně probíhá a na jakém principu to celé funguje.
Všichni víme, že každá živá věc má určitou tělesnou teplotu. Pro nás lidi je to například něco okolo 37 stupňů Celsia, i když se to může lišit, především v závislosti na teplotě okolního ovzduší a na naší aktuální fyzické aktivitě.
Je také fakt, že u každého živého organismu je tato teplota jiná. Například u psi mají běžně okolo 38,5 stupně. I to je důvod, proč nám jsou prakticky vždy teplí na dotyk – mají zkrátka vyšší tělesnou teplotu. Jak ale toto vše souvisí s termokamerou?
Jednoduše – tento přístroj nesnímá obraz, nýbrž tepelné vlny. Nezobrazuje věci, nýbrž jejich teplotu. Proto díky nim vidíme například i v noci – přeci jen, jak již bylo řečeno, vše živé a také mnoho neživých věcí vydává teplo. Toho se využívá k nejrůznějším měřením. Příkladem může být třeba v ekologii, kdy se tímto způsobem porovnává teplota pole a lesa za parného letního dne.
To vše je pěkné, avšak k čemu ji můžeme využít my, běžní občané? Popravdě, příliš toho není, i když své využití má. Můžeme s její pomocí zjistit, zda zateplení našeho domu funguje a zda nám neutíká příliš mnoho tepla. Také lze najít, kde jsou slabá místa a kde je tedy únik největší.
To nám umožní najít přesné místo, které je potřeba opravit. Budeme tak vědět, kam máme soustředit svoje úsilí. A tím také ušetříme peníze, neboť čím více tepla zadržíme v domě, tím méně budeme muset topit. A to je přece to hlavní, ne?